NAŠE SLUNEČNÍ SOUSTAVA

Vznik naší sluneční soustavy se ve vědeckých kruzích popisuje z hlediska prvotního náhodného shluku atomů

 a mnoha impactů evolucionisticky a nebo jako stvoření GENIÁLNÍM KONSTRUKTÉREM, INTELIGENCÍ, 

která nás mnohonásobně krát převyšuje svojí moudrostí a mocí, tedy ABSOLUTNÍM BOHEM.

"Na počátku Bůh stvořil nebesa a  Zemi." 

Genesis 1: 1, Bible.

Abyste si dokázali představit stvoření, uvědomte si, že náš ABSOLUTNÍ STVOŘITEL VŠEHOBYTÍ 

používá stroje, které vytvářejí energetický časoprostor nakódovaný zákony 

a v rámci této KAABY používá pro nás neviditelné stroje, aby vysílaly programy, 

které přeměňují UNIVERZÁLNÍ KOSMICKOU HMOTU - ENERGII HÁBSOLÚTE (JEHO DUCHOVNÍ TĚLO) 

na prvky, ze kterých je všechno složeno. 

Jsme počítačový program. 

Vznikáme z BOŽÍHO TĚLA, které si představte jako ENERGETICKÉHO PLASMOVÉHO DUCHA.

Když zkoumáme svět, musíme si položit otázku, pro kterou 

z variant, evoluce versus stvoření, jsou důkazy.

Pojďme si projít hypotézy evolučních vědců a prozkoumejme, zda by mohly fungovat.

Jak vznikla naše Sluneční soustava?

SOLAR NEBULA MODEL (MLHOVINOVÁ HYPOTÉZA) 

A PLANETESIMÁLY

Nejprve popis evolučního modelu z Wikipedie (viz odkazy výše i skeny obrazovek níže):

Shrňme si tvrzení evolucionisticky orientovaných vědců, kteří za každou cenu popírají existenci STVOŘITELE:

Na počátku po Velkém Třesku, před kterým prý bylo NIC a Velký třesk neměl žádný záměr, protože za ním nestojí žádná inteligence, se zrodil plyn. 

Všimněte si, že VŠECHNO vzniká z NIČEHO, což nejde.

Po nějaké době prý plyn zkolaboval, zhroutil se a začal se točit. 

Jak se to stalo, nikdo neví.

Většina plynu se zahustila doprostřed a stala se Sluncem. 

Zbytek se točil okolo a zhušťoval se do prachových zrnek. 

Prachová zrna otáčející se kolem Slunce se slepovala k sobě a vznikaly kousky kamenů, 

které se dále slepovaly a zvětšovaly se časem, až se z nich staly velké kusy kamene, 

ze kterých vznikly dnešní planety. Těmto tělesům se říká planetesimály.

Zde popisuje planetesimály Wikipedie:

TENTO HYPOTETICKÝ MODEL NEFUNGUJE.

I Wikipedie píše, že třením planetesimál o plyn v protoplanetárním disku se výrazně snižuje jejich oběžná rychlost a planetesimály padají na Slunce.

Jenomže to není jediný problém této teorie.

Sken obrazovky je z Wikipedie.

MLHOVINOVÁ TEORIE A TEORIE PLANETESIMÁL mají ještě další problémy. 

Při nárazu shluků prachu větší než 1m se tyto shluky nespojují. Jsou stále malé, aby mezi nimi fungovala gravitace a narůstání jejich objemu spojováním.

Při rychlosti 50 - 80m/h se o sebe rozbíjejí na malé kousky.

Navíc je to pouze teorie, že by z plynu mohl vzniknout prach.

Shluky prachu nevytváří kameny.

Z kamenů nelze vytvořit skálu a ze skal planetesimálu.

Tomuto problému se říká "BARIÉRA METRU" (The "METRE BARRIER")

Bez ohledu na počítačové simulace nelze spojovat prach na planetesimály.

I přesto se tento model vyučuje v knihách, učebnicích ve školách a vědeckých programech.

Vědci vědí už několik desetiletí, že MLHOVINOVÁ TEORIE VZNIKU PLANETESIMÁL nefunguje.

Níže viz některé výroky evolučních vědců stěžující se na nefunkčnost jejich teorií:

"Jakmile se jednou vytvořily planetesimály, skrze jejich gravitační přitažlivost lze vytvářet jejich růst ve větší tělesa. Jak se to děje, tomu nerozumíme." 

Martin Harwit, Astrophysical Concepts, NewYork: Springer-Verlag, 1988, str. 553.

"Formace planetesimálů, asi kilometr velkých prekurzorů planet, je dosud matoucí proces." Jurgen Blum a Gerhard Wurm, "The Growth Mechanisms of Macroscopic Bodies in Protoplanetary Disk," Annual Review of Astronomy and Astrophysics, Vol. 46: 21-56 (Září 2008), str. 21

"Jak funguje tato první fáze, primární shlukování, to je základním neřešitelným problémem planetární vědy." 

Jeff Cuzzi, "Planets the first movement." Nature 448 (30. dubna 2007), str. 1003.

Aby se vyhnuli problému, že není možné, aby se shlukovaly malé částice kamenů 1 m - 1 km ve větší celky, tak někteří evoluční astrofyzici začali tvrdit, že se prostě rovnou vyvíjely větší  1-10 km velké planetesimály. Jak se to mohlo stát, to nevysvětlují. Prostě příroda to nějak...

Např. Morbidelli et al, "Asteroids Were Born Big", Icarus 204 (2009) 570 - 571, 558.

Francesca DeMeo, "Meet the primordial asteroid family", Science 08 září 2017: 357 (6355), str. 972.

Po celá desetiletí se evolucionističtí vědci snažili vysvětlit vznik planetesimál. 

Dosud se jim to nepovedlo, neboť výchozí předpoklad je mylný. 

Vždy se objeví nějaký evolucionistický výklad, kterému se tleská, než se přijde na to, 

že opět nefunguje.

Nikdo dosud nedokázal spolehlivě vysvětlit vznik sluneční soustavy tak, aby to souhlasilo se známými fyzikálními jevy a jejich zákony. 

Pojďme se podívat na zajímavé důkazy, které ukazují, že tělesa v naší Sluneční soustavě jsou mladá a ne stará 4,56 miliardy let, jak tvrdí evoluční vědci.

Nejprve si definujme pojem naše SLUNEČNÍ SOUSTAVA. 

Jedná se o systém s hvězdou Sluncem uprostřed, kolem které obíhají planety v tomto pořadí: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a v neposlední řadě sem zahrneme i planetku Pluto.

Každá z těchto planet a jejich měsíce vykazují zajímavé charakteristiky, 

které ukazují na to, že jsou mladé a ne staré miliardy let.

Jako první prozkoumáme planetu MERKUR.

MERKUR

Je první z terestriálních planet (tera = země).

Je trochu větší než náš Měsíc.

Je to planeta extrémů.

Je nejblíže Slunci. Obíhá Slunce za 88 pozemských let.

Teploty na této planetě jsou od plus 427 stupňů Celsia po mínus 173 stupňů Celsia.

Merkur je plný kráterů jako náš Měsíc. Je jenom o něco větší než náš Měsíc.

Je velice hustý co se týká složení.

Má železnou kůru, která tvoří asi 1/2 jeho objemu, 

což evoluční vědci vysvětlují nárazem asteroidu, který prý způsobil, 

že všechny lehčí materiály se vypařily nebo rozptýlily do okolního prostoru.

Bylo zjištěno, že tato planeta má magnetické pole, což dokazuje, 

že je mladá, ne stará miliony či miliardy let. Jinak se totiž magnetické pole neudrží. 

Uvnitř takové planety musí být totiž DYNAMO - železná tekutina, 

která se pohybuje, což indukuje elektrický proud, který udržuje magnetické pole.

Bylo zjištěno, že na Merkuru je hodně síry a draslíku. 

Mlhovinová teorie nepřipouští takové prvky na Merkuru, 

protože každý prvek se měl rozmístit kolem rotujícího Slunce v určité vzdálenosti. 

Merkur by byl příliš horký, aby se zde formovala síra a draslík. 

I kdyby zde síra a draslík zůstaly, vylučuje to teorii impaktu asteroidem, 

protože by se nárazem musely rozptýlit do vesmíru. 

Tyto prvky jsou nestálé s nízkými body varu. Násilná kolize by je vypařila.

Bylo zjištěno, že magnetické pole Merkukru ubývá. 

Ubylo za 35 let o 8%, což znamená, že ztrácí polovinu své síly asi za 320 let. 

Pokud by byl Merkur starý miliony či dokonce miliardy let, neměl by mít magnetické pole.

 Vypadá to spíše jakoby byla tato planeta zmagnetizována před několika tisíci lety.

 Magnetické pole by nemohlo být tak silné před miliony nebo miliardami lety.

Na povrchu Merkuru byly zaznamenány rychlé změny.

Je to malá planeta, která působí velké problémy evolučním vědcům. 

Shrňme si jaké:

 - je hustá složením prvků

- má magnetické pole

- jsou na ní nestálé prvky

- její magnetické pole slábne

- na povrchu Merkuru probíhají rychlé změny

Další planetou k prozkoumání, zda je mladá nebo velice stará, je 

VENUŠE.

Venuše je nejteplejší planeta ve sluneční soustavě, a to i přestože není Slunci nejblíže.

Je kompletně pokryta oblaky CO2, který způsobuje rozsáhlý skleníkový efekt.

Teploty zde dosahují 900 stupňů Farenhaita (149 stupňů Celsia).

Tlak vzduchu na Venuši je jako tlak 3000 stop (3000 x 30,48cm) pod oceánem.

Venuši se někdy říká "naše sesterská planeta", protože je přibližně stejně velká 

jako Země a je i tak hustá. Evolucionisté věří, že Venuše byla formována společně 

se Zemí stejným způsobem ve stejnou dobu v přibližně stejném objemu masy. 

Přesto: Na Venuši není voda, spíše jsou zde lávotoky a jezera kyseliny sírové.

Venuše nemá magnetické pole. Země ano.

Poloměr Venuše je o 650 km menší než poloměr Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 % hmotnosti Země.

Venuše rotuje obráceně než ostatní planety. 

Slunce zde vychází na západě a zapadá na východě.

Venuše rotuje velice pomalu. Otočí se jednou za 243 pozemských dnů.

Venuše nemá měsíc. Evolucionisté tvrdí, že do jejího měsíce narazil asteroid a zničil ho. Nejsou pro to žádné důkazy, ale takto pouze může fungovat evoluční model. 

(Všimněte si, že mnoho věcí evolucionisté vysvětlují nárazem asteroidu.)

Nikdo neví proč je na Venuši tolik sopečné činnosti.

Na Venuši je asi 1000 impaktních kráterů. Evolucionisté odhadují, že by to trvalo asi 500 miliónů let, než by tyto krátery vznikly (vznikají prý pomalu, nepočítá se s jejich rychlým vznikem během mohutného apokalyptického procesu). Ale přes to tvrdí, že Venuše je stará asi 5 miliard let.

Nedávno bylo nalezeno 37 vulkanicky aktivních struktur na Venuši. Planeta stará miliardy let by měla být ale již  minimálně aktivní. Evolucionisté tvrdí, že před 500 miliony lety došlo k přeměně povrchu Venuše masívní sopečnou činností. 

Proč k tomu došlo a jak, to se neví.

ZEMĚ

ZEMĚ je pro nás mimořádná. 

Je to náš domov. 

Světští vědci věřící v evoluci tvrdí, že je naším domovem asi 4,5 miliardy let.

Existuje ale mnoho důkazů, které ukazují, že to nemůže být pravda.

Vědci, kteří věří ve STVOŘITELE, tvrdí, že Země byla vytvořena pouze před několika (deseti)tisíci lety a prošla apokalyptickou potopou světa. 

To tvrdí i nejrozšířenější kniha světa Bible, kterou mnozí považují za Boží Slovo. 

Evolucionističtí vědci nedokáží vysvětlit jak to, že má Země stále magnetické pole, když je podle nich tak stará. Nedokáže to vysvětlit ani TEORIE DYNAMA, protože žádné dynamo uvnitř Země by nevydrželo fungovat miliardy let. 

Magnetické pole Země se v minulosti přepólovalo. 

Navíc existují důkazy, že magnetické pole Země slábne. 

Ztrácí polovinu energií za asi 1400 let, což znamená, 

že kdyby měla Země uvnitř dynamo a byla stará 20.000 let, 

tak by její kůra byla v té době roztavená.

Země má unikátní atmosféru. Kdyby byla o něco tenčí, nezastavila by kosmické záření, které je pro život škodlivé. 

Kdyby byla silnější, vytvořilo by to skleníkový efekt. 

Naše atmosféra je přesně tak silná, aby umožňovala život v jeho obrovské rozmanitosti.

Na Zemi je tolik "náhod", že je nemožné, aby tyto "náhody" vznikaly samovolně bez plánu a řízení KONSTRUKTÉRA ŽIVOTA, ABSOLUTNÍHO STVOŘITELE VŠEHOBYTÍ.

Země rotuje kolem své osy jednou za 24 hodin. 

Kdyby rotovala o něco pomaleji, byly by zde extrémní výkyvy teplot. 

Kdyby rotovala rychleji, měli bychom zkušenost se silnými větry.

Osa Země je nakloněná 23,5 stupňů. To nám dává krásná roční období.

Oběžná dráha Země je kulatá. To zaručuje stabilní klima. 

Klimatické změny, kterých jsme nyní svědky, jsou způsobeny člověkem. 

Některé z nich (zejména pak zemětřesení) jsou ještě důsledkem apokalyptické potopy světa ze 3. tisíciletí př.n.l.

Bylo napsáno již tuny knih o tom jak je Země dokonale přizpůsobena k životu 

a jak na ní život vzkvétá. Mnohé tyto knihy napsali ateisté, 

kteří zapomínají děkovat STVOŘITELI VŠEHOBYTÍ za JEHO dary.

Bible praví u Izajáše 45: 18

Vždyť toto říká Jehova,

Stvořitel nebes, pravý Bůh,

ten, kdo vytvořil zemi, její Tvůrce, který ji upevnil,

ten, kdo ji nestvořil zbytečně, ale proto, aby byla obydlená:

"Já jsem Jehova a není nikdo jiný."

Tvrdit, že rozmanitost života vznikla náhodou, znamená upírat autorství. 

Je to svatokrádež.

Hebrejcům 3: 4

"Každý dům přece někdo postavil, ale tím, 

kdo postavil všechno, je Bůh."

70% povrchu Země je pokryto vodou. Oceánské hlubiny jsou kilometry hluboké na některých místech. Kdyby se pevnina smrskla tak, aby voda pokryla celou pevninu, bylo by na ní více než 1,5 míle vody. To je obrovské množství. 

Před potopou byly hory o mnoho nižší, než jsou nyní, neboť se vyvrásnily velice rychle tím, že Země praskla v místě oceánských hřbetů, z hlubin Země vytryskla supersonicky superkritická voda a vymrštila z hlubin Země i z jejích povrchů mnoho materiálu daleko nad atmosféru i do ní (se zpětným dopadem na Zemi) a kontinenty se od sebe rozjely jako hydropláty. Celá Země byla nějakou dobu pokryta vodou a měnila povrchy a to je i důvod proč se zkameněliny mořských živočichů nacházejí na vysokých horách, dokonce i na Mount Everestu. 

Voda je nezbytná pro život, ale podle teorie evoluce vzniku Sluneční soustavy (SOLAR NEBULA THEORY) by zde žádná voda neměla být. 

Lehčí prvky a materiály podle ní nemohly kondenzovat blízko Slunce. 

Voda tady na začátku prý nebyla a musela se dostat na Zemi později. 

Říká se tomu "LATE VENEER" HYPOTÉZA. 

Původně evolucionisté tvrdili, že Země byla bombardovaná stovkami 

milionů komet. Toto vysvětlení ale nefunguje. 

Nefunguje ani teorie, která počítá s impakty asteroidů.

Jak vysvětluje vodu na planetě Zemi Bible? Genesis 1: 1 - 10

1 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.

2 Země byla beztvará a pustá, nad povrchem vodní hlubiny byla tma a nad vodami se pohybovala Boží aktivní síla.

3 A Bůh řekl: "Ať je světlo." A bylo světlo. 

4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a začal oddělovat světlo od tmy. 

5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí. A byl večer a bylo ráno, první den.

6 Potom Bůh řekl: "Ať je prostor mezi vodami a ať se vody oddělí od vod." 

7 Bůh udělal prostor a oddělil vody pod prostorem od vod nad prostorem. A stalo se to. 

8 Bůh nazval prostor nebem. A byl večer a bylo ráno, druhý den.

9 Potom Bůh řekl: "Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se objeví souš." A stalo se to. 

10 Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. A Bůh viděl, že je to dobré.

Všimněte si, že podle Bible Bůh stvořil Zemi již s vodou. 

Nemluví se zde o tom v jakém skupenství kde voda byla a jak se tato skupenství měnila. 

Jelikož BŮH tvoří plasmovými generátory, 

které z UNIVERZÁLNÍ KOSMICKÉ HMOTY- ENERGIE HÁBSOLÚTE frekvenčně modulují svět,

 je jisté, že všechno jsou frekvence a vibrace. BŮH náš svět frekvenčně vymodeloval 

a nastavil mu přesné frekvenční hranice, ve kterých pak mohl tvořit život. 

Všimněte si, že Země byla vystavěna na vodních přepážkách, 

do kterých se voda z povrchu zemského vsakovala 

a narůstala zde tlakem teplota, až se voda stala superkritickou. 

Více vysvětluje hydroplátová teorie WALTA BROWNA PhD.

Nyní si povíme něco zajímavého o našem Měsíci.

MĚSÍC

Náš MĚSÍC bereme většinou jako samozřejmost, 

aniž bychom si uvědomovali jeho krásu a užitečnost. 

Náš Měsíc je přirozená družice naší Země. 

Střední vzdálenost Měsíce od Země je 384 403 km. 

Měsíční rovníkový průměr je víc než čtvrtina průměru zemského, tedy 3 476 km.

 Objem Měsíce jsou pouze 2 % zemského objemu.

Měsíc synchronně rotuje kolem Země, 

jeho přivrácená strana je k Zemi stále stejným směrem natočená.

Na prvním místě SLUNCE a MĚSÍC regulují příliv a odliv oceánů a moří. 

To je zásadní pro život na Zemi. 

Příliv a odliv hýbe vodstvy a zabraňuje jim, aby stagnovala. 

To umožňuje rybám, které jsou základem potravinového řetězce na Zemi, život.

 Pokud by byl Měsíc menší nebo ve větší vzdálenosti od Země, 

nedokázal by zvedat příliv tak dokonale. Je umístěný přesně, jak je to potřeba. 

Kdyby byl Měsíc o něco větší a nebo blíže Zemi, příliv a odliv by byly příliš velké 

a škodily by nám. Masa Měsíce je také tak akorát. Pokud by měl jinou hustotu, 

tak by nebyl schopen správně regulovat příliv a a odliv.

Měsíc nebyl stvořen jenom proto, aby reguloval příliv a odliv. 

Bible říká, že Měsíc byl stvořen proto, 

aby oznamoval čas a roční období a aby dával světlo ve tmě. 

Měsíc se točí kolem Země v takové vzdálenosti, aby dával přesná zatmění Slunce.

Obrázek byl pořízen skenem obrazovky www.creationastronomy.com.

Měsíc je 400x menší než Slunce 

a pro pozorovatele na Zemi při zatmění Slunce přesně zakrývá. 

Ve Sluneční soustavě je více než 200 měsíců, ale ani jeden z nich nedává tak přesná zatmění Slunce jako náš Měsíc. 

Takže pouze náš Měsíc má přesnou velikost, oběžnou dráhu a vzdálenost od Země 

a Slunce, aby ze Země zatmění Slunce bylo možné tak přesně pozorovat. 

Myslíte si, že je to náhoda, že pouze ze Země, kde jsou možní pozorovatelé, 

v celé naší Sluneční soustavě lze pozorovat úplné zatmění Slunce?

Mnoho lidí se ptá, kde se tady Měsíc vzal? Žádná z teorií, která popírá STVOŘITELE, nedokáže vznik Měsíce nijak uspokojivě a fyzikálně možně vysvětlit.

Ze 60./70. let 20. století existují tři teorie, které se pokoušely vznik Měsíce vysvětlit.

TEORIE ODŠTĚPENÍ (FISSION THEORY)

Tato teorie tvrdí, že Země se dříve točila rychleji a že se od ní odštěpila část, která se poté stala Měsícem.

MLHOVINOVÁ TEORIE (NEBULA THEORY)

Tato teorie tvrdila, že se Země a Měsíc utvořily v rotující mlhovině současně.

TEORIE ZACHYCENÍ (CAPTURE THEORY)

Tato teorie tvrdí, že se Měsíc utvářel jinde ve Sluneční soustavě a že ho pak zachytila Zemská gravitace.

Po Apollo misi bylo jasné, že ani jedna z těchto teorií neobstojí. Proto přišli evolucionisté s další teorií, a jistě vás nepřekvapí, že je to teorie impaktu asteroidem. 

Jak je vidět, nárazem asteroidu vysvětlují evoluční vědci všechno, co není možné vysvětlit jinak. 

Takže přiletěl tak dokonalý asteroid, dokonalé velikosti, dokonalé rychlosti, dokonalého složení, po tak dokonalé dráze a dokonalém úhlu dopadu, 

a Země byla tak v dokonalém stavu, že jejich náraz a rozbití vytvořily tak dokonalé podmínky pro život...

Promiňte, ale tomuhle já věřit nedokáži.

Uvědomte si, že aby asteroid neovlivnil negativně rotaci a umístění Země na oběžné dráze kolem Slunce, musel by ho někdo vzít do gigantických rukou a opatrně ho položit na oběžnou dráhu kolem Země. 

Nebylo by možné, aby na Zemi ničivě dopadl a Zemi rozbil na dva kusy, 

z nichž jeden se kolem druhého synergicky točí. 

To už si spíše představuji výbuch v továrně, který vytvoří perpetum mobile.

Věříte na tolik náhod najednou? Já NE. Věřím ve stvoření GENIÁLNÍM KONSTRUKTÉREM, který náš převyšuje svojí moudrostí a mocí tolikrát, 

že mě napadá jediné - BŮH EXISTUJE!

Poté, co astronauti přistáli na Měsíci, přivezli s sebou mnoho vzorků hornin 

a našli na Měsíci vodu. Nebyla to ale voda, kterou by na Měsíc mohly přinést komety

 nebo asteroidy. Voda je i uvnitř Měsíce. 

To potom vylučuje teorii impaktu, protože při něm by se voda vypařila. 

Časem se přišlo na to, že na Měsíci uvnitř je voda, která kdyby se dostala na povrch, tak by Měsíc pokryla asi 1m hlubokým oceánem.

Měsíc není miliardy let starý. Je pravděpodobně starý pouze (deseti)tisíce let, jak tvrdí Bible. Proč to můžeme říci? Máme pro to několik vysvětlení.

Nejprve si pojďme promluvit o kráterech na Měsíci. 

Evoluční vědci používají krátery k počítaní věku těles ve Sluneční soustavě. 

Tvrdí, že čím je jich více, tím vyšší věk. 

Jenomže nepočítají s totální apokalypsou, jakou byla celosvětová potopa světa, 

při které Země praskla v místech všech dnešních oceánských hřbetů, 

supersonicky vystřelila superkritická voda a materiál z hlubin Matky Země 

a vzniklo mnoho asteroidů a komet. (www.hydroplate.org) 

Měsíc dostal na přivrácené straně mnoho zásahů materiálem ze Země, 

a na odvrácené straně také (když asteroidy letěly gravitací Země a Měsíce zpět).

________

Strana Měsíce, která je k nám přivrácená, obsahuje tmavé oblasti, 

kterým se říká MARIA. Tyto oblasti jsou velice hladké ve srovnání s vrchovinami,

 které jsou více robustní. Věří se, že MARIA jsou rozsáhlé toky nyní ztuhlé lávy, 

která zaplnila rozsáhlé pánve po impaktech. V minulosti Měsíc zasáhly objekty, 

které tyto obrovské pánve zformovaly, neboť narušily svrchní kůru Měsíce 

a umožnily výrony lávy. Vypadá to jako správné vysvětlení, 

akorát se evoluční vědci s vědeckými kreacionisty neshodnou na tom, 

kdy k tomu došlo a jak rychle. Zda před miliardami let nebo nedávno.

Na mnoha místech Měsíce můžeme vidět tzv. GHOST CRATERS (krátery duchů). Jedná se o krátery, které jsou pokryty lávou a je vidět, že jsou starší, 

než ostatní krátery, které v sobě lávu neobsahují. 

Na obrázku dole vidíte vpravo velký GHOST CRATER zalitý lávou a vlevo dva zřetelně nové malé krátery.

Vidíte jasně, že některé krátery byly zformovány poté, 

co láva vyplnila krátery nyní do lávy ponořené. 

To se ale mohlo stát velice rychle a nejsou k tomu zapotřebí miliony 

nebo dokonce miliardy let. Pokud by se vedle Měsíce rozpukla planeta 

a vystřelilo by hodně materiálu do vesmíru, 

Měsíc mohl klidně tento materiál nachytat na svůj povrch, 

mohlo to narušit jeho svrchní vrstvu, mohla vytrysknout láva 

a zalít rychle mnoho starších kráterů a bombardování Měsíce asteroidy vzniklými

 výrony materiálu ze Země mohlo pokračovat 

a vytvořit novější krátery nezalité lávou.

Pokud by byl Měsíc tak prastarý miliardy nebo miliony let, 

měl by být studený a neaktivní. Jelikož je Měsíc nyní možné pozorovat 

docela dobře, bylo zjištěno, že je Měsíc stále geologicky aktivní 

a je to vidět i na změnách povrchu. 

Měsíc se evidentně smršťuje jak chladne.

Když astronauti navštívili Měsíc, vzali s sebou zařízení s názvem LLR reflektory. 

Toto zařízení měří přesný pohyb Měsíce a bylo zjištěno, 

že Měsíc se od Země mírně oddaluje o 3,7cm ročně. 

Není tedy možné, aby byl tak starý, 

protože už před 1,5 miliony lety by se dotýkal Země.

MARS

MARS je čtvrtou planetou Sluneční soustavy 

a druhá nejmenší planeta naší Sluneční soustavy po Merkuru. 

Rozumíme mu více od doby, kdy na něm v roce 1976 přistála sonda. 

Od té doby tam zamířilo mnoho sond.

MARS je skalnatá poušť. Má velmi dramatický terén.

Zde níže vidíte obrovskou sopku Olympus Mons na Marsu velikosti Arizony, 

je největší ve Sluneční soustavě.

Mars má také největší kaňon ve Sluneční soustavě. 

Valles Marineris je dlouhý 4000 km, 200 km široký a až 7 km hluboký. 

Ve srovnání s Velkým kaňonem (Grand Canyon) je desetkrát delší, 

dvacetkrát širší a pětkrát hlubší. Je velký asi jako celé USA.

MARS je malý. Mars zaujímá zhruba čtvrtinovou plochu povrchu Země 

a přibližně desetinovou hmotnost (1,448×108 km2 a 6,4185×1023 kg). 

Kdyby Mars vznikl z mlhoviny, jak tvrdí evoluční vědci, 

měl by být zhruba tak velký a hustý jako Země, což zdaleka není.

Mnoho formací na Marsu vypadají jakoby byly formovány vodou. 

Jenomže na dnešním Marsu je poušť. Často zde bývají pouštní bouře, 

které pokrývají značnou část Marsu. Mars má dnes na sobě vodu, 

ale ne v tekuté podobě. Má zmrzlou vodu na pólech a vodu pod povrchem.

Mars má velice tenkou atmosféru a tím pádem má i nízký bod varu vody. 

I kdyby zde na povrchu voda byla, rychle by se vypařovala. 

Někteří vědci spekulují, že Mars měl dlouho oceány vody, 

o které ale přišel impaktem asteroidu. Jde jim totiž o to dokázat, 

že pokud je život i na jiné planetě, tak tento život nepotřebuje KONSTRUKTÉRA. 

I kdyby se život našel na jiné planetě, 

to samo o sobě nedokazuje, že život vzniká evolučně. 

Život nemůže vzniknout sám z neživé hmoty.

Půda na Marsu obsahuje mnoho perchlorátů, které jsou jedovaté.

Povrch Marsu dostává obrovské ultrafialové záření ze Slunce. 

To rozkládá perchloráty na ještě jedovatější chemikálie. 

Všechno živé by ihned zabily. UV paprsky procházejí povrchem Marsu 

až do hloubky 10 stop (asi 3,5m) a proto život na Marsu není možný, 

a to ani kdyby byl vnesen.

JUPITER

JUPITERU se někdy říká král planet, protože je největší, 

má sice hmotnost jedné tisíciny Slunce, ale jeho hmotnost je asi 2,5x větší, 

než hmotnost všech ostatních planet dohromady.

Jupiter je 5. planeta vzdáleností od Slunce a patří mezi 4 plynné obry 

(Jupiter, Saturn, Uran, Neptun).

Jupiter má nádherná mračna po celém svém povrchu. 

Také má pověstnou Velkou rudou skvrnu, což je ve skutečnosti velká točící se bouře.

 Existuje minimálně tak dlouho, jak ji jsme schopni pozorovat teleskopy. 

Tato bouře je větší než celá planeta Země. 

Jupiter má na sobě mnoho elektrických bouří. Je to bouřlivé místo.

Jupiter nezapadá tím, jak je uspořádán, do evoluční teorie vzniku Sluneční soustavy.

 Tvrdí se v ní, že se vytvořilo nejprve pevné jádro shluky planetesimál 

a kolem něj se vytvořily rotující plyny. Jenomže bylo zjištěno, 

že Jupiter nemá pevné jádro, ale že jeho jádro je měkké (FUZZY CORE). 

Proto někteří evoluční astrofyzikové tvrdí, že do Jupiteru narazil asteroid. :) 

Samotné vysvětlování vzniku Jupiteru jako shluk planetesimál a plynů nefunguje,

 protože tělesa větší než 1m se neformují, a i kdyby se zformovala, 

tělesa větší než 1 km by přitahovalo formující se Slunce 

a nezůstala by tak daleko na oběžné dráze okolo Slunce. 

(Viz výše tento problém vyjadřuje sama Wikipedie, jak jsme si již ukázali.)

JUPITER NEMOHL VZNIKNOUT TEORIÍ ROTUJÍCÍ MLHOVINY.

Podle této teorie by na Jupiteru nemohly být určité prvky, 

stejně jako by na Zemi nemohla být voda. 

Jupiter se převážně skládá z vodíku a helia. 

Nachází se zde také argon, krypton, xenon a dusík. 

Jenomže tyto prvky se podle TEORIE ROTUJÍCÍ MLHOVINY nemohou vyskytovat 

ve vzdálenosti od Slunce, na jaké se Jupiter pohybuje. 

Jupiter má těchto prvků asi tří - čtyřnásobné množství, než očekávali evoluční vědci.

Aby tento problém vyřešili, někteří vědci začali tvrdit, 

že se Jupiter zformoval mnohem dále od Slunce a potom změnil svoji 

oběžnou dráhu o biliony metrů nárazem asteroidu. 

To ovšem neřeší to, kde by se vzal materiál na tvorbu Jupiteru 

a jak by se udržel v atmosféře Jupiteru a nerozplynul se. 

ŽÁDNÁ Z EVOLUČNÍCH TEORIÍ VZNIKU JUPITERU NEOBSTOJÍ. 

VŽDY NARAZÍ NA PROBLÉM, PROTOŽE JUPITER BYL PROSTĚ STVOŘEN TAKOVÝ JAKÝ JE, A TO POMĚRNĚ NEDÁVNO.

Byla dokonce vyslovena HYPOTÉZA "GRAND TACK", která tvrdí, 

že Jupiter a Saturn se formovaly blíže ke Slunci, Jupiter došel až do míst, 

kde se nyní nachází Mars, a potom Jupiter a Saturn změnily svoji oběžnou dráhu, 

a to i proti gravitačnímu působení Slunce. 

Vzpomeňte si na problém, kdy Mars by měl být podobné hmotnosti jako Země, 

ale má jenom 1/10 hmotnosti planety Země. 

To je prý tím, že se vedle něj formoval Jupiter. :) 

To ovšem není vědecký model, ale spekulativní zkazka. 

Jupiter ovšem obsahuje materiály, 

které se nemohly formovat blíže ke Slunci, než kde se nyní nachází. 

Jupiter a Saturn obsahují 93% hmotnosti 

veškeré planetární masy 

v naší Sluneční soustavě.

Jupiter má nejméně 95 měsíců. Z nichž největší jsou Io, Europa, Callisto, Ganymede.

 Pro evoluční vědu jsou tvrdým oříškem. 

Zde můžete najít jejich nádherné fotografie:

GANYMEDE je největší z Jupiterových měsíců. 

Více jeho obrázků můžete najít zde:

Je dokonce větší než planeta Merkur. 

Ganymede má nejbizarnější povrch ze všech měsíců ve Sluneční soustavě. 

Vypadá jako by ho někdo natíral štětcem kris kros. 

Některá místa na Ganymedu jsou drsná a jiná hladká.

Další podivností je fakt, že Ganymede má magnetické pole. 

Pokud by byl miliardy nebo miliony let starý, neměl by mít žádné. 

Spíš to odpovídá faktu, že byl stvořen docela nedávno 

společně s celou naší Sluneční soustavou.

Měsíc Jupitera CALLISTO patří mezi objekty v naší Sluneční soustavě 

nejvíce pokryté krátery. Kráterů má pravděpodobně Callisto nejvíce 

ze všech těles v naší Sluneční soustavě.

Bylo zjištěno, že na jeho povrchu je čerstvý led.

Callisto má tenkou atmosféru, neboť se zde zřejmě stále vypařuje zmrzlé CO2, 

což nejde moc dlouho.

EUROPA je opakem Callista. Má nejhladší povrch. 

Pod jejím povrchem, kterým je led, je pravděpodobně mnoho vody.

Europa má jenom několik kráterů, které byly prozkoumány.

Posledním Jupiterovým měsícem je IO. [čti ájo]

Je to měsíc, který má na svém povrchu nejvíce sopečné činnosti, 

která je aktivní dodnes. To ukazuje, že IO je mladý a ne starý miliardy let, 

jak tvrdí evoluční vědci. Bylo zde napočítáno více než 400 sopek. 

Bylo pozorováno jak sopka na IO chrlí lávu více jak 800 mil vzhůru. 

Byl zde také naměřen gejzír střílející lávu rychlostí 2000 mil/hodinu. 

To je více jak 10x rychleji než všechny sopky na Zemi.

IO produkuje dvakrát tolik tepla jak Země. Kde se toto teplo bere? 

Toto teplo je produkováno přitažlivostí Jupiteru a ostatních měsíců Jupiteru, 

zejména pak Ganymedem a Callistem a Evropou, neboť jsou největší. 

Jenomže sopky na IO nejsou rozmístěny tak, 

aby to odpovídalo působení pouze těchto měsíců.

Nedávno byla na IO pozorována erupce 31 km krychlových lávy během 100 dní. 

IO je velice aktivní, což neodpovídá jeho údajnému stáří. 

Kdyby byl IO takto aktivní miliardy let, 

tak by se už asi 30x recykloval svojí sopečnou činností.

Je tu ještě další problém. Studovali jsme vulkány na Zemi 

a láva zde dosahuje úžasných teplot 2000 stupňů Farenheita. 

Tyto teploty nás fascinovaly až do doby, kdy bylo zjištěno, 

že na IO je láva asi o 1000 stupňů Farenheita více horká. 

Tato láva je také hodně hustá. Kdyby byl IO starý, 

nemohla by zde být tak horká a hustá láva. 

IO by musel mít zformovanou povrchovou kůru z lehčích materiálů, 

jak by materiály hustší klesaly gravitací směrem do jeho středu.

SATURN

SATURNOVY prstence jsou to nejzajímavější z celé astronomie. 

Prstence Saturnu vypadají jako pevné v jednom kuse, ale nejsou. 

Jsou to převážně částice z ledu, některé jsou maličké jako zrníčka prachu, 

jiné jsou veliké jako rozsáhlé balvany. 

Prstence jsou ve srovnání  se Saturnovým kulatým středem 

ploché jako žiletka a ze strany vypadají jako list papíru.

Saturnovy prstence jsou mysteriózní. 

Je to více než jen pás částic, které se otáčejí kolem planety. 

Jsou na nich vidět paprsky, které vypadají jakoby je tam někdo nakreslil 

jen tak pro zábavu. Některé jsou zapletené.

Kreacionističtí vědci mají jasné vysvětlení, že Saturn 

a jeho prstence vznikli stvořením, ale evolucionističtí vědci nutně hledají teorie, 

jak vysvětlit samovolný evoluční vznik Saturnu.

Bylo zjištěno, že Saturnovy prstence se rozkládají. 

Jejich rozpadající se části prší na Saturn. 

Asi 22000 částeček prší ze Saturnových prstenců každou sekundu.

Prstence se ztmavují, ale jsou ještě poměrně dost jasné, 

tedy nemohou být příliš staré. 

Nyní si evoluční vědci myslí, že prstence jsou staré 100 milionů let, 

nikoli miliardy jako ostatní planety v naší Sluneční soustavě.

Někteří vědci začali tvrdit, že Saturn měl měsíc, 

který rozbil asteroid a vytvořily se prstence z jeho pozůstatků. 

Jako vždy, asteroid řeší vše, co vyřešit z hlediska evoluce nelze. :)

Saturn má magnetické pole, což pro evoluční vědce znamená další problém.

Stále mějte na mysli, že není možné, aby se Saturn formoval z planetesimál 

(větší objekty by se nejprve rozbíjely a potom, když by dosáhly větší velikosti, 

což nejde, by kolabovaly směrem ke Slunci jeho gravitací). 

Neexistuje proto žádné uspokojivé vědecké vysvětlení vzniku Saturnu, 

než je stvoření BOHEM.

"THE MIGRATION PROBLEM" je skutečnost, 

že pokud by vznikaly protoplanety v MLHOVINĚ, 

tak by časem kolabovaly směrem ke středové hvězdě Slunci, 

jak uvádí i Wikipedie. 

Nikdo tedy nechápe, jak by vlastně mohla čtyři velká plynová tělesa Jupiter, Saturn,

 Uran , Neptun (a ještě s rotujícími prstenci a měsíci) ve Sluneční soustavě vzniknout.

Saturn má desítky měsíců, mnohé z nich byly objeveny až ve 21. století. 

Jeden z nich je ENCELADUS. 

V prokliku se podívejte na obrázky NASA. 

https://science.nasa.gov/saturn/moons/enceladus/

Tento měsíc byl prozkoumán docela nedávno. 

Enceladus má fontánu tryskající vysoko do vesmíru. Je to obrovský gejzír. 

Voda a led tryskají z tohoto měsíce rychlostí 800 mil/hodinu. 

Problém je, že podle evolučního modelu by měl být Enceladus miliardy let starý, 

což tato skutečnost vyvrací. Podle kreacionistického modelu je Enceladus mladý,

 uvnitř horký a stále se ochlazuje.

Někteří evoluční astronomové přišli s myšlenkou impaktu asteroidu, 

který by vysvětlil trhlinu v kůře Enceladusu, 

ale nevysvětluje to zdroj horké vody v jeho vnitřku. 

Nemůže to být přitažlivostí Enceladusu a Saturnu či okolních měsíců, 

kterých jsou desítky a ještě všechny nejsou prozkoumané.

Nikdo také nechápe jak se zformovali gigantičtí plynoví obři 

a kolem nich pevné měsíce, které jsou každý jiný, jeden je ledový, 

druhý plný sopečné činnosti, další má pod svojí kůrou oceán vody, 

další má povrch pokrytý krátery po malých impaktech...

Jediné vysvětlení se nabízí a je uspokojivé: 

STVOŘENÍ MNOHEM VYŠŠÍ BYTOSTÍ, než je člověk.

Enceladus má tenkou kůru asi 1 km tenkou, pod kterou je vrstva ledu asi 5 km široká 

a pod ní je asi 65 km hluboký oceán, který sedí na kamenité kůře, 

mezi kterou probíhá hydrotermální cirkulace. 

Záhada, kterou evolucí nelze vysvětlit.

TITAN - největší měsíc Saturnu, který je velice neobvyklý. 

Má atmosféru většinou složenou z dusíku smíseného s metanem. 

Sluneční světlo metan štěpí. 

Vědci spočítali, že metan na Titanu může mít životnost jenom 10 milionů let. 

Jinak řečeno, kdyby byl Titan starý 5 miliard let, jak se tvrdí, 

metan na Titanu by měl být pryč už 4,9 miliard let. 

Kdyby byl Titan starý, měl by mít zdroj metanu a také ethanu, 

protože když sluneční paprasky rozloží metan, vzniká ethan a další chemikálie. 

A protože je Titan chladný, všechny tyto chemikálie by měly být v tekuté formě.

K Titanu byla vyslaná sonda a bylo zjištěno, že je zde pevná země. 

Na severním pólu Titanu byla nalezena nějaká jezera, ale je jich zoufale málo, 

aby se dala potvrdit evoluční hypotéza množství metanu a etanu na Titanu. 

I kdyby byla všechna jezera metanová, stále by bylo na Titanu metanu 

asi 1/10 jeho atmosféry. To by ukazovalo na věk maximálně 10 milionů let. 

Někteří vědci spekulují, že metan a etan jsou pod povrchem Titanu, 

ale to s sebou nese ještě více problémů. Není to řešení.

Je zajímavé, že na Titanu nejsou žádné krátery. 

Během miliardového života by Titan měl nakumulovat tisíce kráterů, 

ale nejsou zde žádné vidět.

Než opustím Saturn a jeho měsíce, je potřeba se zmínit ještě o dvou zajímavostech. 

Asteroidy a měsíce Saturnu Janus a Epimetheus. 

Není zajímavé jak vypadají, ale co dělají. Říká se jim tancující měsíce Saturnu. 

Každé 4 roky se vymění a jeden krouží kolem Saturnu po vnitřní dráze 

a druhý po vnější, zatímco předtím kroužili obráceně. 

Toto je obrovský důkaz inteligentního stvoření, 

ne náhodného výbuchu z ničeho 

a náhodných kolizí atomů, prvků a molekul.

Saturn a jeho měsíce ukazují, že náš STVOŘITEL je nejenom velice zručný, 

ale že oceňuje a tvoří krásu. 

Je také jasné, že mnohá tělesa v naší Sluneční soustavě drží 

na jejich oběžných drahách nám neviditelné stroje, které je i formovaly. 

Žádným přirozeným přírodním procesem to totiž nejde vysvětlit.

URAN

Předposlední planeta ve Sluneční soustavě. 

Sedmá vzdáleností od Slunce.

Je tak daleko od Slunce, že to trvá 84 pozemských let, 

než Slunce Uran obkrouží kolem dokola. 

Až do roku 1986 jsme o Uranu nic nevěděli, v té době tam byly vyslány sondy. 

Voyager zjistil, že Uran popírá evoluční verze jeho vzniku různými způsoby.

Uran má póly na straně, nikoli nahoře a dole. 

Uran se roluje, kutálí jako míč na své oběžné dráze. 

To představuje problém pro všechny, kteří věří TEORII MLHOVINY. 

Proto evoluční vědci vymysleli impakt asteroidem, který prý Uran převrhl. :)

Byl to prý asteroid velikosti Země. :)

Uran má velice stabilní oběžnou dráhu kolem Slunce. 

Jeho oběžná dráha je téměř perfektně kruhová.

Uran má 20 měsíců a všechny obíhají Uran v úrovni jeho rovníku a cirkulují tedy jinak než všechny ostatní měsíce ve Sluneční soustavě, protože Uran je překlopený.

Kde se tyto měsíce berou? Před impaktem nemohly vzniknout. 

Nemohly vzniknout ani při údajné kolizi asteroidu, 

protože by nerotovaly kolem Uranu jako dnes rotují. 

Nemohly vzniknout až později, protože musely existovat předtím, 

než došlo k údajnému impaktu. Tedy vylučujeme teorii impaktu i teorii mlhoviny.

Někteří evoluční vědci ale tvrdí, že Uran postihly dvě kolize asteroidem 

a narazily do něj tak, že jeho dvacet měsíců rotuje retrográdně 

a kolem rovníku a rotující překlopený Uran má kruhovou dráhu kolem Slunce. 

Těžko se tomu ovšem věří, zejména proto, že i ostatní měsíce Uranu mají dokonale

 kulatou oběžnou dráhu kolem Uranu. Je to vysoce nepravděpodobné, 

že by to mohl způsobit nějaký přírodní proces náhodou.

Uran také vyzařuje jenom malé množství energie do vesmíru. 

Je asi tak velké jak Uran sám absorbuje ze Slunce. 

Uran má velice málo vlastního tepla.

Evoluční vědci proto předpokládali, že Uran nebude mít magnetické pole. 

Ale Voyager zjistil, že má. To odpovídá skutečnosti, že Uran je velmi mladý.

Prozkoumejme nyní Mirandu, měsíc Uranu.

Miranda je maličký měsíc Je jenom 300 mil široký.

Je to jeden z nejpodivuhodnějších těles v naší Sluneční soustavě. 

Celý měsíc vypadá jako patchworková práce. 

Dobře si prohlédněte terén Mirandy na stránkách NASA. 

Nikdo z astrofyziků nepředpovídal nic takového jako je Miranda. 

Miranda je tak divná, že její vznik není možné popsat kolizí asteroidu. 

Jeden asteroid nestačí, prý asteroidů bylo tentokrát 5. :)

Jiní vědci ovšem tvrdí, že tak malý útvar by nesnesl ani jediný náraz, natož 5!

NEPTUN

Neptun je osmá planeta od Slunce. 

Je tak daleko, že světlu ze Slunce to trvá téměř 4 hodiny, než k němu dolétne.

Podle evolučních modelů by měl být Neptun studený, starý a mrtvý.

Neptun nedostává mnoho tepla ze Slunce, protože je od něj daleko. 

Dostává asi 40% toho, co Uran. Ale vyzařuje 2,6 x více tepla, než dostane od Slunce.

 Musí mít tedy uvnitř nějaký zdroj tepla. 

Vyzařuje příliš mnoho tepla na to, aby byl miliardy let starý.

Neptun je turbulentní místo. Zdaleka není mrtvý. 

Má nejsilnější větry měřené v naší Sluneční soustavě. 

Byla změřena rychlost větru na Neptunu minimálně 1300 mil/hodinu.

Neptun měl tmavou skvrnu, která byla větrnou bouří větší než je velikost Země.

 Později se dělaly jiné snímky Hubbleovým teleskopem a bylo zjištěno, 

že tmavá skvrna zmizela a objevily se jiné skvrny.

Neptun má magnetické pole, což také ukazuje na jeho mladý věk.

Navíc podle evoluční teorie Uran a Neptun, planety 14,5 x a 17, 1 objemnější než Země

 nemají ve Sluneční soustavě vůbec existovat.

Evoluční vědci vyřkli mnoho teorií, které nefungují, 

a přesto se stále drží svého pohledu, že Sluneční soustava vznikla výbuchem 

a kolizí mlhoviny a částic bez OBROVSKÉ INTELIGENCE, tedy bez BOHA.

PLUTO

Planetka Pluto byla dlouho považována za 9. planetu naší Sluneční soustavy, 

ale the International Astronomical Union překlasifikovala Pluto jako trpasličí planetku v roce 2006. 

NASA New Horizons byla první kosmická loď, 

která prozkoumávala Pluto blíže v roce 2015. 

Všechny objekty dále od Slunce, než je Neptun, se klasifikují jako Transneptuniánské

 objekty, takže Pluto patří mezi tyto TNO objekty. Pluto je z nich nejznámější.

Pluto obíhá Slunce ve 40x větší vzdálenosti, než planeta Země.

Teploty na této planetce dosahují 40K, -388 Farenhaita, což je -233 stupňů Celsia.

V roce 2015 byla vyslána sonda New Horizons na Pluto. 

Do té doby byly fotografie Pluta rozmazané a nic moc se o této planetce nevědělo,

 pouze to, že má měsíc jménem Charon. 

Předpokládalo se, že Pluto bude studený a neaktivní svět, 

protože je tak daleko od slunce, že zde nemůže být žádný radioaktivní rozpad 

ani nic jiného, co by teplo vyzařovalo nebo vytvářelo 

(jako například působení přílivu a odlivu).

Sonda zjistila, že Pluto je geologicky aktivní. 

Velká část povrchu Pluta je hladká a bez kráterů. Vypadá velice mladě. 

Vědci spočítali stáří povrchu Pluta na maximum 500.000 let. 

To je pouhých 0,01% předpokládaného věku Pluta podle evolučních vědců. 

I to je ale hodně. Jeden vědec k tomu poznamenal, 

že by tyto povrchy mohly být staré týden.

Pluto má horské hřebeny. Některé jsou vysoké až 11000 stop (x 30,48cm). 

Jsou většinou ze zmrzlé vody. Co je zformovalo? 

Při mínusové teplotě na Plutu jsou je tento led tvrdý jak skála. 

Na Plutu jsou ledovce ze zmrzlého dusíku. 

Byly zde nalezeny duny zmrzlého metanu. 

To všechno vypadá zázračně v tak tenké atmosféře 

(má atmosféru  1/100000 zemské), kterou Pluto má.

Pluto obíhá měsíc Charon. Je to největší měsíc v porovnání s tím, jaké těleso obíhá. 

Charon má nějaké množství kráterů, které odpovídá jeho mladšímu věku, 

a má geologickou aktivitu, která ukazuje, že je mladý. 

Má asi 13% objemu Pluta. 

Pokud se Pluto zchladil, pak by se měl zchladit i Charon. 

Charon ale na svém povrchu led neobsahuje.

Pluto má 4 menší měsíce, které vypadají jako asteroidy. 

Nyx, Styx, Hydra a Kerberos. 

Tyto měsíce se chaoticky otáčí, Nyx obráceným směrem než ostatní 

po směru hodinových ručiček. Hydra se točí strašně rychle. 

Jak se to mohlo stát a udržet, je evoluční záhada. :)

Navíc všechny tyto měsíce mají jiné složení než Pluto a Charon, 

což vylučuje impakt asteroidu v minulosti. Nyx a Hydra jsou velice světlé.

Než na Pluto dorazila sonda New Horizons, bylo předpověděno mnoho věcí, 

které se nepotvrdily, pokud předpokládaly evoluční vývoj Sluneční soustavy 

bez STVOŘITELE VŠEHOBYTÍ. 

Místo toho bylo zjištěno, že Pluto je více živá a dynamická planetka než Mars. 

Jediná planeta ve Sluneční soustavě, která má aktivnější geologii než Pluto, je Země.

Pluto byl objeven až v roce 1930 a existoval skrytý zraku lidí tisíce let.

KOMETY

KDYŽ SE NA OBZORU OBJEVÍ KOMETA, JE TO DECHBEROUCÍ ZÁŽITEK.

Co jsou to vlastně komety? Někdy se popisují jako velké špinavé ledové koule.

Kometa má jádro, plynný a prachový ocas. 

Většinu své oběžné dráhy kometa nevypadá příliš vábně, 

ale jak se blíží ke Slunci, tak se ohřívá a led sublimuje na plyn 

a ten společně s prachem vystřelují z komety a formují její svítící ocas.

Kometa se spaluje a ztrácí svůj materiál pokaždé, když se přiblíží ke Slunci. 

Takže se komety zmenšují každým svým oběhem po své dráze.

Kometa se může rozbít na fragmenty. 

Tento proces už lidé mohli pozorovat u desítek komet.

Komety se také mohou ztratit gravitací okolních objektů ze Sluneční soustavy.

Mohou se ztratit i tím, že narazí do nějakého objektu.

Například v roce 1994 bylo pozorováno, že fragmenty komety narazily do Jupiteru a zanechaly na jeho povrchu temné skvrny, které byly měsíce pozorovatelné.

Pokud budete mít možnost vidět kometu, 

užívejte si to, protože to je pouze dočasná podívaná.

Pro evoluční vědce jsou komety tvrdým oříškem, protože tvrdí, že se mohly zformovat pouze na začátku vzniku Slunečního systému. Evoluční vědci proto tvrdí, že existují miliony jader komet v místech zvaných OORTŮV OBLAK, KUIPERŮV PÁS a ODDĚLENÝ DISK (SCATTERED DISK).

OORTŮV OBLAK nebyl nikdy pozorován, přestože o něm bylo mnoho napsáno. 

Prý ho nelze vidět, protože je příliš daleko. 

Takže nezbývá nic jiného, než věřit, že existuje. :)

I kdyby Oortův oblak existoval, 

dokázal by vysvětlit jenom komety dlouhoperiodické.

Komety krátkoperiodické, jako je kometa Halleova, mohou existovat méně než 100.000 let, některé i méně než 10.000 let. 

Žádná z nich nemůže existovat miliardy let.

Pokud by byla Sluneční soustava stará 4,56 miliard let, 

musel by existovat nějaký zdroj komet. 

Vědci uvažují, že Oortův oblak nemůže zásobovat 

Sluneční soustavu krátkoperiodickými kometami. 

Proto vymysleli Kuiperův pás za oběžnou drahou Neptunu. 

Prý tam komety sedí a čas od času se nějaká utrhne a proletí kolem Slunce. 

Jenomže to nefunguje. Pokud by byl nějaký pás asteroidů nebo komet v těchto místech, byl by velice stabilní a nebylo by možné, aby odtud létaly komety.

Proto je dnes nejoblíbenějším vysvětlením vzniku krátkoperiodických komet Oddělený disk. Prý je za Kuiperovým pásem. Jenomže neobsahuje dostatečný objem masy, ze které by mohly komety vznikat. Má masy asi 10% než by potřebovala evoluční hypotéza. Navíc v této oblasti se podle MLHOVINOVÉ TEORIE nemohlo vytvořit dostatek pevných jader pro komety.

V poslední době byly vyslány ke kometám sondy, které zjistily, že komety jsou jiné, než se očekávalo z pohledu evoluce. Komety mají vznikat na okraji Slunečního systému a mají být plné ledu a nestálých zmrzlých prvků.

Nedávno Stardust Spacecraft navštívil WILD 2 kometu. Sonda proletěla ocasem komety a sbírala z něj materiál a potom letěla zpět na Zem. Zjistila, že kometa WILD 2 obsahuje některé nestálé prvky, které se formují při nízkých teplotách (30K). Zjistila ale také, že kometa obsahovala minerály, které se formují při 2700 stupňů Celsia. Kometa je tedy bizarní mix materiálů formujících se v horku i na ledu. 

To nepodporuje sekulární evoluční model.

Pak je tu kometa 67P. Tato kometa obsahuje velké množství molekulárního kyslíku. Kyslík v této formě je extrémně reaktivní s vodíkem. Ve sluneční mlhovině by byl vodík převažujícím prvkem. Kdyby se tato kometa formovala v mlhovině, kyslík by byl okamžitě spotřebován. Ale evidentně kyslík spotřebován nebyl a tudíž se kometa nemohla formovat v solární mlhovině. Nikdo by si nepomyslel, že kyslík vydrží miliardy let, aniž by se kombinoval s jinými substancemi. 

Vydržel, protože kometa není stará miliardy let.

Jiná kometa, která byla prozkoumána je HARTLEY 2. 

Tato kometa obsahuje mnoho suchého ledu, zmrzlého CO2. 

Nukleus této komety stále vydává plyny. 

Slunce by CO2 mělo již dávno spálit, kdyby byla tato kometa stará miliardy let.

Předpokládalo se, že pás asteroidů je nudná sbírka kamenů, které vznikly kdysi pradávno před miliardami let. Asteroidy ale zapomněly, že by měly být nudné.

V roce 1996 133P byl nalezen asteroid/ELST-PIZARRO a zjistilo se, 

že má ocas jako kometa. Těmto druhům asteroidů se začalo říkat aktivní asteroid. Některým se začalo říkat MAIN BELT COMETS - komety hlavního pásu asteroidů. Jsou to komety, protože sublimují led na plyn. Některé tyto objekty jsou velice aktivní.

 Například P/213 - P5. O něm se předpokládalo, že je to prastarý shluk skály. 

V roce 2013 bylo zjištěno, že je to aktivní asteroid, který nemá pouze jeden chvost, 

ale má 6 ocasů. Kdyby byly tyto objekty staré miliardy let, 

jak by mohly být ještě dnes aktivní? 

Někteří vědci proto přišli s teorií, že se tyto objekty aktivovaly kolizí s větším asteroidem nebo asteroidy. Jenomže čím déle jsme od prvotní mlhoviny, ve které se měly formovat větší kusy skály, tím by mělo být kolizí méně. 

Nejvíce by jich mělo být na začátku. 

Ale pásy asteroidů se zdají velice aktivní dnes. 

Je zde pozorováno mnoho aktivních asteroidů. 

Některé asteroidy se samy rozpadají na menší části, 

které jsou aktivní a je to vidět. Říká se tomu "YORP" EFFECT. 

VŠECHNO POZOROVATELNÉ V NAŠEM SLUNEČNÍM SYSTÉMU VYPRÁVÍ PŘÍBĚH STVOŘENÍ. EVOLUČNÍ MODELY NEFUNGUJÍ.

ŽALM 19: 1 BIBLE

"Nebesa oznamují Boží slávu,

obloha vypráví o díle jeho rukou."